Rýnské

Rýnské slepice pocházejí ze staré neprošlechtěné rasy selských slepic, které se po staletí vyskytovaly v oblasti Eiffel v Německu. Asi v téže dově vznikly v Alsasku alsaské slepice. Není zřejmé, které slepice mají starší původ.

Obě jmenovaná plemena jsou zdravá, silná a produktivně nosná. Plemeno rýnských slepic bylo v Německu uznáno počátkem 20.století.

Rýnské slepice jsou poměrně těžké selské slepice s nižším postojem a nápadně dlouhým obdélníkovým trupem. Široká a hluboká hruď je dobře zaoblená. Hřbetní linie probíhá téměř vodorovně. Široký, rozevřený ocas je nasazen pod úhlem asi 45 stupňů.  U kohouta je opatřen širokými, dlouhými a dobře zahnutými srpy. Spíše kratší běháky jsou u většiny plemen břidlicové barvy.

Hlava je v poměru k tělu malá. Ušnice jsou bílé, oči mají tmavou barvu. Barva očí závisí na zbarvení peří: u bílé variety jsou oči červenohnědé, u černé variety tmavohnědé. Hřeben růžicový, jemně perlený, zakončený krátkým trnem.

Vedle původního černého zbarvení je uznáno zbarvení modře lemované, krahujcovité, koroptví, stříbrné koroptví, bílé, stříbrokrké a zlatokrké. V některých zemích je však uznáno pouze černé zbarvení peří.

Rýnské slepice jsou silné a aktivní. I v zimě jsou výbornými nosnicemi. Kvokavost se u nich příliš nevyskytuje. Zvířata rychle rostou, u kohoutů však trvá déle než získají kompletní ozdobné opeření ocasu.

Rýnské slepice mají klidnou a důvěřivou povahu. I když dokáží poměrně dobře létat, málokdy tak vzhledem ke své těžší stavbě těla skutečně činí. Mohou proto pobíhat ve výběhu i s nepříliš vysokým oplocením. Slepice lze chovat i v uzavřeném výběhu, chovají se vůči sobě snášenlivě. I mladí dorůstající kohouti vydrží pohromadě poměrně dlouho.