Forverky

Země původu

Německo

Vznik

Plemeno vděčí za svůj vznik Němci O.Vorwerkovi, podle nějž bylo též pojmenováno. Snahou O.Vorwerka bylo počátkem 20. století vyšlechtit užitkovou slepici s lakenfeldským zbarvením, avšak nikoli s bílým, nýbrž se žlutým trupem. Jedním z důvodů byl fakt, že žluté slepice se tak rychle nešpiní.

Na novém plemeni se svými geny podílely mimo jiné lakenfeldky, orpingtonky a andalúzské slepice. Roku 1919 byla forverka uznána v Německu jako plemeno. Po druhé světové válce téměř vymizela, avšak byla za pomoci zbylých jedinců znovu prošlechtěna.

Vnější znaky

Na první pohled působí plemeno dojmem, že jde o lakenfeldky s jinou základní barvou. Není to však pravda. I když forverky patří stejně jako klakenfeldky k selským slepicím, mají zavalitější a mohutnější postavu a níže nesený ocas. Ocas je středně dlouhý a téměř uzavřený.

Kvůli nízko nasazenému ocasu působí tělo protáhl. Hruď je plná a hluboká. Středně dlouhé běháky jsou břidlicové barvy. Hlavu zdobí středně velký jednoduchý hřeben a bílé ušnice. Oči jsou žlutočervené.

Zbarvení

Plemeno se vyskytuje pouze v černém lakenfeldském zbarvení kombinovaném s tmavě žlutým trupem. Konečné zbarvení peří získává plemeno až po třetím pelichání.

Vlastnosti

Plemeno je unikátní svou nevšední kresbou a kombinací barev. Forverky nejsou náročné na prostředí a mohou žít v uzavřeném výběhu nebo volně pobíhat po zahradě. Dokáží však v případě nutnosti dobře létat.

Slepice nesou i v zimě vejce s bílou skořápkou. Forverky jsou vitální, živé a přátelské. Dokáží být krotké. Kohouti se snášejí, mají-li dostatečný prostor. Kuřata rostou rychle.

Čerpáno z Encyklopedie slepic