Krevkérky

Kniha Toutes les Poules, která vyšla v roce 1924, píše o krevkérkách jako o nejstarším francouzském plemeni. O původu krevkerek toho není příliš známo, ví se však, že existovaly již v 16. století a že pocházejí z Normandie z oblasti kolem Crevecoeur.

Krevkérky patří k chocholatým a vousatým slepicím, jejichž společným předkem byl pravděpodobně chocholato-vousatý kur padua, všeobecně rozšířený v 15. a 16. století. Na tento původ poukazuje i Darwin. Plemeno je chováno ve Francii pro své chutné maso. Původní krevkérky byly méně robustní postavy; dnešní typ vznikl křížením s dorkinkami v 10.století.

Užitná funkce plemene zaměřená na prodkuci masa je patrnná již z masivní stavby těla krevkérek. Široký a poměrně dlouhý trup válcovitého tvaru je téměř horizontálně nesený. Křídla dobře přiléhají k tělu. Střeně vysoko nesený ocas je mírně rozevřený. Opeření je měkké z širokých per. Ocas kohouta zdobí bohaté, široké, hezky zahnuté srpy. Kratší silnější běháky jsou břidlicově modré barvy.

Hlava plemene se vyznačuje charakteristickým kulatým chocholem vyrůstajícím z výdutě lebky, vousem tvořeným podbradní částí a dvěma lícními částmi, a také motýlkovým hřebenem. Hřeben tvoří dva "parůžky" jasně červené barvy, vyrůstající ze stejné základny. Chochol by měl být kulovitého tvaru, avšak nemusí být tak dokonale plný jako například u holanďanek.

U krevkerek se požadují co nejmenší ušnice, a zvířata jsou za tímto účelem při plemenitbě selektována. S menšími ušnicemi souvisí i menší hřeben, který možná časem dokonce zmizí.

Plemeno se chová pouze v několika zbarveních, a to v černém, bílém a modrém lemovaném

Krevkérky velmi rychle rostou a vyznačují se živým temperamentem. Aby se zamezilo ztrátě energie a zvířata přibývala na hmotnosti, vybírají se pro chov klidnější jedinci. Pro amatérského chovatele mají krevkérky tu výhodu, že je lze snadno ochočit. Chochol je nutno pravidelně kontrolovat na přítomnost vnějších cizopasníků a v případě nutnosti jej ošetřit, aby se zabránilo tvorně zánětu a strupů.

Plemeno je možno chovat v uzavřeném výběhu. Postarejte se však o to, aby mělo dostatek pohybu a neztučnělo. Výběh je lepší zastřešit, a to nikoli z toho důvodu, že by slepice uletěly, ale spíše proto, aby byly chráněny před deštěm: mokré chocholy a vousy se snadno ušpiní. Za hezkého a slunného počasí pobývají tyto slepice ve výběhu velice rády.

Krevkérky jsou poměrně dobrými nosnicemi. Vejce mají bílou skořápku. Kvokavost se vyskytuje, většinou však až na začátku léta.

Mimo Francii je plemeno dosti vzácné, a ani v samotné Francii nemá v řadách chovatelů mnoho přívrženců.

čerpáno z: Encyklopedie slepic